Jdi na obsah Jdi na menu
 


Severoatlantická aliance

(Přesměrováno z NATO)
Skočit na: Navigace, Hledání

Severoatlantická aliance (anglicky North Atlantic Treaty Organisation – NATO, francouzsky Organisation du Traité de l'Atlantique Nord – OTAN, doslova Organizace Severoatlantické smlouvy) je euroatlantická mezinárodní vojenská organizace.

Organizace byla založena 4. dubna 1949 podpisem tzv. Washingtonské smlouvy, která zakotvila vznik bezpečnostní organizace západních demokracií jako odpověď na poválečnou situaci v Evropě.

V roce 1966 byly řídící orgány v souvislosti s vystoupením Francie z vojenských struktur Aliance přemístěny z Paříže do Bruselu.


Členské země NATO
Členství v organizacích:
     státy v NATO a EU      státy pouze v EU      státy pouze v NATO

Obsah

 Článek 5

Základem smlouvy je zejména článek 5:

Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.

Tento článek měl především odradit Sovětský svaz a jeho satelity od útoku na západní Evropu. V takovém případě by totiž napadeným státem byly i Spojené státy americké, které by jediné byly schopny účinně reagovat na takový útok.

Členské státy NATO poprvé použily článek 5 dne 12. září 2001 jako odpověď na teroristické útoky 11. září 2001 v USA.

[editovat] Členské země

Rozšiřování NATO v Evropě

 1949

Washingtonskou smlouvu podepsalo v dubnu 1949 dvanáct států: Spojené státy americké, Kanada, Spojené království, Francie, Portugalsko, Belgie, Lucembursko, Nizozemsko, Dánsko, Norsko, Itálie, Island.

 1952

V roce 1952 se připojilo Řecko a Turecko.

 1955

V roce 1955 po získání plné suverenity vstoupilo Německá spolková republika

 1982

V roce 1982 se připojilo Španělsko.

 1999

12. března 1999 v americkém Independence předali ministři zahraničí Česka, Maďarska a Polska své americké kolegyni Madeleine Albrightové příslušné ratifikační listiny, a jejich země se tak také staly členy NATO.

 2004

V roce 2004 se v největší vlně rozšiřování NATO připojilo 7 států východní Evropy: Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rumunsko, Bulharsko, Slovinsko a Slovensko.

 2009

1. dubna 2009 přistoupily k NATO Chorvatsko a Albánie.

Jednání s Makedonií zůstala kvůli sporu o název státu s Řeckem zablokována.

 Působení NATO

 Intervence v Bosně a Hercegovině

V rámci Operace Deny Flight (Odepřený let) od 12. dubna 1993 do 20. prosince 1995 NATO zajišťovalo bezletovou zónu nad Bosnou a Hercegovinou během války v Bosně. 28. února 1994 sestřelily americké F-16 čtyři vojenská letadla Republiky srbské útočící proti pozemnímu cíli; byl to první vojenský zásah NATO v historii.

Operace Rozhodná síla (Deliberate Force) bylo bombardování pozic Vojska Republiky srbské ohrožujících tzv. bezpečné zóny Sarajevo a Goražde od 30. srpna do 20. září 1995.

Operace Joint Endeavour (Společné úsilí) bylo nasazení mírových jednotek IFOR, později SFOR, v Bosně a Hercegovině po daytonských mírových dohodách od prosince 1995. V roce 2004 je převzala Evropská unie, pokračují v činnosti pod názvem Operace Althea.

 Intervence v Jugoslávii

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Spojenecká síla.

24. března 1999 NATO zahájilo leteckou Operaci Allied Force proti Svazové republice Jugoslávie s cílem zastavit vyhánění Albánců z Kosova srbskou armádou. Nálety trvaly 78 dnů do 10. června. Škoda byla odhadnuta na 30 miliard dolarů. Počet obětí se odhaduje na 1200 až 2500 mrtvých a asi 5000 zraněných. Poprvé byl sestřelen americký „neviditelný“ letoun F-117 (27. března, ve Sremu).[1]

12. července 1999 vstoupili vojáci mírových sil KFOR do Kosova. Na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 mají dohlížet na bezpečnost a poskytovat podporu misi OSN v Kosovu. Mise se účastní také Armáda České republiky.

 Irák

V Iráku se NATO stará o výcvik nové irácké armády. V září 2005 otevřela vojenskou akademii a v červenci 2006 otevřela výcvikové centrum.

 Afghánistán

NATO vede bezpečnostní síly ISAF (International Security Assistance Force) v Afghánistánu od roku 2003. Úkolem ISAF je podpora afghánské vlády, zajištění bezpečnosti a obnovy země. Mise se účasní i Armáda České republiky.

Přehled zemí, které přispívají více než 400 vojáky (k 10. červnu 2008):[2]

Voják americké armády, spadající pod velení ISAF.

ISAF-Logo.svg ISAF celkem – 47 600

[editovat] Generální tajemníci NATO

Generální tajemníci[3]
1 Generál Hastings Lionel Ismay United Kingdom 4. duben 1952–16. květen 1957
2 Paul-Henri Spaak Belgium 16. květen 1957–21. duben 1961
3 Dirk Stikker Netherlands 21. duben 1961–1. srpen 1964
4 Manlio Brosio Italy 1. srpen 1964–1. říjen 1971
5 Joseph Luns Netherlands 1. říjen 1971–25. červen 1984
6 Peter Carrington United Kingdom 25. červen 1984–1. červenec 1988
7 Manfred Wörner Germany 1. červenec 1988–13. srpen 1994
8 Sergio Balanzino
(zastupující)
Italy 13. srpen 1994–17¨. říjen 1994
9 Willy Claes Belgium 17. říjen 1994–20. říjen 1995
10 Sergio Balanzino
(zastupující)
Italy 20. říjen 1995–5. prosinec 1995
11 Javier Solana Spain 5. prosinec 1995–6. říjen 1999
12 George Robertson United Kingdom 14. říjen 1999–17. prosinec 2003
13 Alessandro Minuto-Rizzo
(zastupující)
Italy 17. prosinec 2003–1. leden 2004
14 Jaap de Hoop Scheffer Netherlands 1. prosinec 2004–1. srpen 2009
15 Anders Fogh Rasmussen Denmark 1. srpen 2009